O co vlastně jde
Ne vždy má člověk štěstí na to, aby dělal nový web od základu a občas je potřeba udělat obměnu původního webu, ať po stránce technologické (změna technologie, frameworgů, pluginů…) nebo vzhledové (nová šablona aj). A jsou “typy” webů, jejichž nasazení se neobejde bez výpadku, např. weby s e-shopy, rezervačními systémy apod.
Jak to řešit?
A jaké se nabízí možnosti ohledně procesu tvorby v těchto situacích?
- Odstavit původní web, nahrát tam nový a postupně ho tam tvořit:
- řeší to sice problém s tím, že je jednodušší migrovat stará data do nového webu (protože vlastně žádná nová data nepřibudou)…
- zákazníci nemůžou web používat, což je celkem nepřípustné.
- Tvořit web na subdoméně a následně ho přesunout na nové místo:
- data je třeba synchonizovat s originálním webem, což je někdy hodně pracné (v případě e-shopu je ideální to nechat na začátek nového roku, protože začne nová účetní číselná řada a pod.),
- klienti můžou web nadále používat,
- (nejen) v případě změny hostingu se pak dá udělat i bezvýpadkové nasazení. (Bez změny hostingu by bylo potřeba se domluvit místo pro nový web “stranou” a pak prohodit adresy domény a subdomény).
Reálný příklad ze života
Nedávno jsem si takové bezvýpadkové nasazení vyzkoušela, ač to bylo jednodušší o to, že na původním webu přibývala nová data velice pomalu (neobsahoval e-shop nebo rezervační systém, pouze +- statické stránky a příspěvky na blogu).
Jak to probíhalo
- Jako vždy jsem zajistila jsem požadavky, analýzu a cenový odhad a zjistila jsem, kdo a jak web spravuje (ať už změny obsahové nebo hosting a doménu jako takovou).
- Web jsem postupně tvořila na subdoméně:
- zmigrovala jsem obsah původního webu,
- přidala nový,
- aplikovala šablonu, přidala potřebné pluginy…
- Zde pozor na jednu věc – např. WPBakery má identifikaci licence podle domény, kde je použita, proto bylo možné provést aktivaci až na konci, když byl web na správním místě (tj. až úplně nakonec).
- Když byl web skoro hotov, objednala jsem (pouze) hosting u nového poskytovatele (zde to byl OneBit).
- Dostala jsem přístupy na hosting
- detail: protože nebyla ještě k dispozici doména, bylo třeba najít v administraci hostingu alternativní přístupy pro FTP.
- Ve svém počítači jsem namapovala IP adresu hostingu na cílovou doménu (najde se v administraci u OneBit) u sebe v počítači
- v případně Windows je cesta: windows/system32/drivers/etc/hosts
- formát je <ip adresa><1 nebo více mezer><jméno domény>
- např. 77.75.74.176 www.sez.cz (odteď by bylo možné otevírat seznam.cz u sebe na počítači pod touto zkrácenou adresou)
- Na hosting jsem přenesla nový web, naplnila databázi a ověřila, že všechny cesty vedou tam, kam mají (na nový web, nikoli do Říma :-)) Diky mapování u mě v počítači šlo vše ověřit.
- Následně jsem použila kód od původního držitele domény a předala ho OneBitu, aby doménu přenesli k sobě. Zároveň jsem je poprosila, ať na webu nasadí SSL certifikát.
- Aplikovala jsem potřebné licence pluginů a šablon, případně provedla další potřebné změny.
- Hotovo – výpadek byl 0s.
Ráda jsem si tenhle postup vyzkoušela na zakázce, kde by případné problémy byly víceméně bezbolestné a vyřešila by je oprava a uctivá omluva klientovi za případné problémy. K tomu naštěstí nedošlo, vše proběhlo hladce. Je ale třeba říci, že v případě běžícího e-shopu nebo rezervačního systém by takové nasazení bylo o něco složitější kvůli převodu živých dat a tam by se to možná bez nějaké kratší odstávky neobešlo.
Vysvětlení termínů
Pokusím se (ač uznávám, že velmi stručně, možná trochu nepřesně) vysvětlit několik termínů, které jsem použila:
- IP adresa: identifikátor počítače v síti
- hosting: server, kde jsou uloženy všechny soubory webu – obrázky, zdrojové soubory, data v databázi…
- V případě WordPressu se jedná zjednoušeně o všechen “statický” obsah (který se pak během používání a administrace WordPressu nemění, mimo přidávání obrázků, cache a několika dalších specialit).
- “Dynamický” obsah (např. revize příspěvků, nastavení pluginů a pod. (jsou uloženy v databázi, která bývá někde “vedle” hostingu).
- poskytovatel hostingu: služby jako OneBit, Forpsi, Wedos, a další… které za poplatek pronajmou “kus” serveru, který spravují, starají se o jeho správný běh a mnoho věcí, které to obnáší.
- je možné web hostovat u sebe, např. mít doma nějaký počítač, který je připojený k síti a viditelný, ale je třeba počítat s tím, že musíte řešit zálohy, zabezpečení a další věci. Z mnoha ohledů je pronájem hostingu u poskytovatele jednodušší.
- doména: je jméno počítače v síti. V podstatě jde o název webu (např. www.google.com), který je nasměrovaný na IP adresu hostingu.
- Je možné přenést web na jiný hosting (s jinou IP adresou), kdy doména zůstane u původního poskytovatele, a pouze se nasměruje IP adresa na nový hosting.
- poskytovatel domény: služba, kde si můžete doménu koupit. Náš národní nic.cz spravuje veškerý seznam těchto domén, proto lze ověřit na jejich webu, jestli je doména k dispozici nebo ne.
- DNS: Domain name system je velice zjednodušeně tabulka obsahující mapování IP adres hostingů na domény.
- Tyto IP adresy můžete zjistit velmi zjednodušeně pomocí příkazu ping v terminálu.
- DNS server: Jsou rozeseté všude po světě a v podstatě umožňují fungování internetové sítě. Všechny obsahují tabulky s překlady domén na IP adresy.
- Pokud se nějaké doméně změní IP adresa, je třeba na všech DNS serverech po světě, které toto mapování mají uložené, záznam změnit, což je obvykle v řádu hodin. Pomocí správných nástrojů je možné ověřit, že se změněný DNS záznam už propsal ve všech (alespoň hlavních) uzlech.